Historie


 obrazy z dějin obce

Pohořany leží v horách Nízkého Jeseníku asi 13 km severovýchodně od Olomouce. Německy se nazývaly Pohorz, později Pohorsch. Vesnice je v historických pramenech připomínána teprve r. 1491, kde jedna její část patřila Vavřínovi z Pohořan, druhá část olomoucké kapitule. Ta získala již v průběhu 16.století celou ves, která se stala jedním z jejích privátních statků (prebend). Od r. 1850 byly Pohořany samostatnou obcí olomouckého okresu. V letech 1938-1945 byla vesnice připojena k Německé Říši a stala se přechodně součástí venkovského okresu Šternberk. Dnes jsou Pohořany částí obce Dolan.

Původně snad česká ves ( podle původně českého Pohořany = obec v horách, v podhůří ) se asi již v 16. století příchodem osídlenců německého jazyka z blízkého i vzdálenějšího okolí, proměnila v obec téměř čistě německou.

První zmínky o konkrétních obyvatelích pocházejí z úmrtní matriky, která byla vedena pro Pohořany od roku 1635. Z ní můžeme identifikovat několik historicky doložených obyvatel narozených ještě před Třicetiletou válkou.

Paul Zinck 1601 - 1671, Georg Sinnel 1602 - 1682, Gregor Schwantzer 1604 - 1680, Sibilla Schwartz 1605 - 1670, Georg Fichtner 1605 - 1673, Hans Kimmelmann 1610 - 1706, Merten Trautmann 1611 - 1681, Marina Fichtner 1611 - 1681, Adam Gersch 1614 - 1706 a Michel Sigel 1590 - 1667, který je tak nejstarším dochovaným obyvatelem Pohořan, kterého známe jménem.

Můžeme se domnívat, že Pohořany obklopeny lesy a mimo hlavní trasy vojenských přesunů, přestály Třicetiletou válku bez úhony.

Pohořany byly horskou, zemědělskou vesnicí. Místní rolníci pěstovali žito, oves a brambory na málo úrodné, kamenité půdě. Rozšířen byl horský, pastevecký chov dobytka.

V 19. století se v okolí pěstovalo mnoho lnu, ve vsi pracovalo množství domáckých tkalců a bylo zde i bělidlo na lněné látky. V blízkosti vesnice se nacházely břidličné lomy. Značná část obyvatel obce docházela od 2. poloviny 19. století za prací do průmyslových závodů v Mariánském Údolí a v Hlubočkách.

Pohořany leží poblíž silnice z Dolan do Jívové. Nejbližší nádraží je v Hlubočkách, poštovní úřad a četnická stanice sídlily v Dolanech. Pošta byla po 1. světové válce přeložena do Jívové, kde měl svou ordinaci rovněž obvodní lékař.

Většina obyvatel vesnice byla římsko-katolického vyznání, po vzniku ČSR však několik desítek věřících vystoupilo z církve (v r. 1930 bylo v obci 53 lidí bez vyznání). Pohořany patřily do obvodu farního úřadu v Jívové.

Škola je v obci vzpomínána mezi lety 1780-1825 v č.p. 20. V roce 1825 se přesunula do č.p. 66 a v roce 1857/1862 do č.p. 68, 1912/1913 do č.p. 73 a v roce 1938 do nové budovy č.p. 121.

Řídící učitelé:

  1. 1805-1828  Josef Henar
  2. 1828-1872  Johann Klar
  3. 1872-1875 Josef Zlámal
  4. 1875-1877  Johann Žaloňdik
  5. 1877-1900  Kassal
  6. 1900-1921  Justus Repper
  7. 1921-1937  Josef Mlčoch
  8. 1937- 1939 Lothar H.
  9. 1939 - 1940 Otto Neumann


Po r. 1850 vystřídala orgány vrchnostenské správy obce volená obecní samospráva, představovaná obecním výborem a představenstvem. Obecní výbor měl před 1. světovou válkou 9 členů.

Východně od obce stával větrný mlýn, který byl postaven asi před rokem 1871. Čp. 65. Na západ od vsi se nacházel kamenolom, který byl v provozu ještě v roce 1942.

Po vzniku Československa obecní výbor  nahradilo patnácti členné obecní zastupitelstvo, které ze svého středu volilo čtyřčlennou obecní radu. Rozhodující pozici v obecním zastupitelstvu postupně získávala Komunistická strana Československa, která měla od poloviny 20. let ve vsi silnou organizaci. Převaha dělnictva mezi obyvateli vesnice se v meziválečném období odrážela v silném postavení KSČ, na druhém místě stál Bund der Landwirte. Ani Sudetendeutsche Partei se v polovině třicátých let nepodařilo předběhnout obě uvedené strany.

Silnice do vsi byla vybudována v roce 1919. 1925 vzniká dřevěná zvonice. V meziválečném období byly Pohořany středně velkou, německou obcí (v r. 1930 zde žilo 602 obyvatel, z nich 579 německé a 21 české národnosti). Většina německého obyvatelstva byla v r. 1945 odsunuta, do Německa muselo odejít i několik desítek rodin antifašistů ( členů předválečné Komunistické strany a BdL ). V roce 1930 tvořilo katastr obce 263 ha nepříliš úrodných podhorských polí, 31,21 ha luk, 3,23 ha zahrad, 11,40 ha pastvin a 9,51 ha lesů. V témže roce  pracovalo v průmyslu a živnostech 332 osob, v zemědělství 212, v obchodě a dopravě 30, ve veřejných službách a vojsku 4, v osobních a domácích službách 24 osob.

Obec se v r. 1938 vyslovila pro setrvání v rámci ČSR, proti vůli většiny obyvatel však byla připojena k Říšské župě Sudetenland. V roce 1939 zde žilo 668 obyvatel. Podle dostupných informací z archívu bylo za války 71 obyvatel Pohořan členy NSDAP se vstupem do strany převážně na podzim v roce 1938. V průběhu války padlo 36 pohořanských mužů v uniformě Wehrmacht, pouze jediný byl členem Waffen SS Johann Mader čp. 46. Podle dostupných dokumentů nebyl ani jediný dozorcem v koncentračním táboře, ani jiným členem represivního aparátu tzv. Třetí říše. Naopak soused Johanna Madera z čísla popisného 47. Erwin Swiersch dezertoval k Rudé armádě a účastnil se bojů o Berlín.

Po obsazení vesnice Rudou armádou dne 6.5. 1945 převzala její správu jmenovaná místní správní komise. Obecních záležitostí se bezprostředně po obsazení obce Rudou armádou ujal jeden z mála místních Čechů, který tu žil i za okupace, správce lesů olomoucké metropolitní kapituly Miloslav Venus. Koncem května 1945 se stal předsedou jmenované místní správní komise, jež spravovala obec pod dohledem místního národního výboru v nedalekých Dolanech, Josef Lichtblau, předválečný starosta obce a předseda místní organizace komunistické strany německé národnosti. Později převzal řízení místní správní komise, jejíž složení se postupným příchodem nových osídlenců několikrát změnilo, František Suchomel. Koncem listopadu 1945 jej včele správní komise vystřídal Josef Hromada, kterého koncem ledna 1946 nahradil Karel Kašpařík.

Karel Kašpařík se narodil 8. září 1899 v Lošově. Jako sedmnáctiletý narukoval na italskou frontu, po návratu z války studoval v Olomouci obchodní akademii, kde v r. 1922 maturoval. Poté nastoupil na úřednické místo u ředitelství státních drah v Olomouci, kde setrval až do r. 1940. Většinu svého života strávil v Dolanech. V r. 1924 vstoupil pod krycím jménem do KSČ, od r. 1930 užíval i ve stranické činnosti svého skutečného jména. Po celou dobu předmnichovské republiky se stýkal slevicově orientovanými a komunistickými intelektuály. V r. 1935 doprovázel jako reportér delegaci sovětských spisovatelů. Po okupaci Československa vr. 1939 začal spolupracovat jako kurýr s ilegálním okresním výborem KSČ a zapojil se do odboje i ve spojení s básníkem Františkem Halasem. Stejně jako všichni členové tohoto ilegálního stranického vedení byl vr. 1940 zatčen, uvězněn v Olomouci, po šesti týdnech odvezen do Vratislavi, poté odsouzen na tři roky káznice. Po odpykání testu v káznici Wohlau byl poslán zpět do Olomouce, zde uvězněn v gernisonním vězení a posléze donucen podepsat revers, že má pobuřující vliv na lidi a tudíž nemůže být propuštěn. Po šesti týdnech vězení v Brně byl odvezen do koncentračního tábora Flosenbürg, odkud se vrátil s podlomeným zdravím až po osvobození v r. 1945. Nastoupil znovu doslužby u státních drah jako kulturní referent, v r. 1949 byl definitivně pensionován. Ihned ponávratu do Dolan obnovil činnost tamní organizace KSČ, jejímž se stal předsedou a pracoval jako vysídlovací komisař v bývalé německé vesnici Pohořanech. 

Místní správní komise v Pohořanech ukončila svou působnost po volbách do Ústavodárného národního shromáždění v květnu 1946, kdy předala správu obce do rukou místního národního výboru, utvořeného na základě výsledků voleb. Rozhodující slovo v patnáctičlenném MNV získali zástupci komunistické strany, pro kterou hlasovalo 69 voličů(12 mandátů). Československá strana lidová obdržela 15 hlasů a 2 mandáty v MNV, sociální demokracie 8 hlasů a 1 mandát, národní socialisté s 6 hlasy neměli v pohořanském MNV žádné zastoupení. Předsedou MNV byl zvolen komunista Karel Kašpařík, úředník státních drah a osvobozený politický vězeň, místopředsedou se stal rolník Josef Doležel (KSČ). V pětičlenné radě MNV zasedli čtyři komunisté a jeden zástupce lidové strany.

Hlavní náplň činnosti Místní správní komise a Místního národního výboru v Pohořanech představovalo v prvních poválečných letech především provedení konfiskace převážné části německého majetku, zajištění odsunu většiny původního německého obyvatelstva a osídlení vesnice novými českými a slovenskými osídlenci. 

Podle připravených dekretů prezidenta Beneše a jím jmenované, ale nikým nevolené vlády, byli odsunuti původní němečtí obyvatelé. ( před organizovaným odsunem v srpnu 1945 probíhaly i v této vesnici ukrutnosti páchané vojáky Rudé armády společně s příslušníky Revolučních gard, včetně poprav, rabování a znásilňování žen). Celkem 38 dětí bylo na konci května a v průběhu června posláno do okolních vsí k příbuzným ve zřejmé snaze ochránit je od běsnění okupujících sovětských jednotek a československých Revolučních gard.

Nejdříve byla místním obyvatelům podle dekretu č. 5/1945 Sb. o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů s účinností od 23.5. 1945 zabaven veškerý movitý majetek a s kterým již dále nemohli nakládat. Zároveň tímto dekretem byli za státně nespolehlivé osoby označeni všichni obyvatelé československé republiky německé náárodnosti bez rozdílu, tedy i děti.

Následně podle dekretu č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa s účinností od 23.6. 1945, byla místním obyvatelům odebrána veškerá zemědělská půda a zemědělské usedlosti s veškerým zařízením.

Rozhodujícím nařízením nejen pro pohořanské obyvatele, ale pro všechny osoby německé národnosti byl dekret č. 33/1945 Sb. o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské s účinností od 10.8. 1945, který zbavoval německy mluvící obyvatele republiky státního občanství a tím pádem i všech občanských práv a umožnil spustit organizovaný odsun německé menšiny z republiky.

Posledním krutým rozhodnutím bylo odebrání domků s veškerým inventářem, které nebyly považovány za zemědělské usedlosti podle dekretu č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy s účinností od 30.10. 1945.

Z konfiskace byly vyjmuty pouze domky čp. 25 a 120 patřící nyní manželkám bývalých majitelů, které byly české nárosnosti. A čp. 47 Erwina Swiersche, který za války dezertoval k Rudé armádě.

Nicméně již  létě 1945 přichází na Pohořany první čeští osídlenci a obsazují zdejší usedlosti, ještě před vyhnáním všech obyvatel, které proběhlo na konci srpna. Od roku 1945 se Pohořany opět stávají součástí olomouckého okresu.

Celkem bylo z Pohořan odsunuto 84 rodin 444 obyvatel. 33. rodinám byl uznám status tzv. antifašistů. Tyto rodiny byly i tak odsunuty ze svých obydlí a své půdy, ale bylo jim umožněno, naproti ostatním rodinám, odvézt s sebou i bytové zařízení a byli odsunuti přímo vlakem do sovětské okupační zóny v Německu. Ostatní byli odsunuti 27.8. 1945 cestou nechvalně známých koncentračních táborů pro Němce v Hodolanech a Štěpánově, kde byli podrobeni pracovní povinnosti, krutému zacházení a někteří i mučení. Z původního obyvatelstva zbylo jen 36 osob.

Vyhnány nebyly dvě rodiny s prokázanou věrností Československé republice ( Josef Swiersch čp. 47 a Anna Soor čp. 75 ), dvě rodiny jejiž otcové byli nepostradatelní specialisté firmy Moravia ( Albert Kluger čp. 21 a Raimund Hansmann čp. 94 ), dvě rodiny smíšeného manželství ( Leopold Wolf čp. 25 ) a několik německých žen jsoucích v manželství s Čechem.

Nové obyvatelstvo obsadilo takto ne zcela spravedlivě uvolněná stavení do konce roku 1946. Bylo z 80 % dělnických profesí  a pracovalo převážně v továrně Moravia  v Hlubočkách. Přislo sem hlavně z blízkých vesnic Dolan, Vésky, Droždína, Bělkovic.


Pravidelná autobusová doprava byla zřízena v roce 1946. Zajištoval ji nákladní automobil z pomoci americké UNNRA. Jel ráno do Olomouce a večer zpět.

V roce 1947 byl zbudován a 28.9. slavnostně odhalen pomník Pohořany české, oslavující vyhnání německy mluvícího obyvatelstva a osídlení obce novousedlíky.

Dopad politických událostí v únoru 1948 se projevil bezprostředně ustavením místního akčního výboru Národní fronty v obci, jenž prováděl tzv. očistu veřejného a politického života od "nepřátel lidově-demokratického zřízení". V Pohořanech zanikly místní organizace lidové a sociálně demokratické strany, většina obyvatel vesnice vstoupila po velké náborové akci do komunistické strany. Ve složení a činnosti místního národního výboru, ovládaného již od roku 1946 komunisty, nenastaly téměř žádné změny.

Při volbách do NS 30.5. 1948 pro kandidátku Národní fronty hlasovalo plných 100 % pohořanských voličů. Obec byla zatento volební výsledek odměněna Okresním národním výborem v Olomouci obnosem 4 000 korun.

V roce 1948 byl zahájen provoz do Olomouce malým autobusem. Protože z Pohořan dojíždělo za prací mnoho obyvatel do Hluboček a Mariánského údolí, byla zřízena druhá linka. Pro oba autobusy zbudovali obyvatelé garáž na dolním konci v místech kde stál domek č.p. 69 v červnu 1949.

Již v roce 1949 začal na několika hospodářských usedlostech, jejichž majitelé nebyli schopni plnit stanovené dodávky, hospodařit státní statek. Jednotné zemědělské družstvo v Pohořanech bylo založeno v roce 1952.

V roce 1949 byl do obce zaveden rozhlas, vznikly Státní lesy konfiskací lesů arcibiskupských Olomoucké kapituly a bylo zrušeno čestné občanství Karla Kašpaříka.

V roce 1950 byl zbudován pomník k pátému výročí obsazení obce Rudou armádou. V témže roce proběhlo slavnostní odevzdání zabraných domků původních německých obyvatel novým vlastníkům.

Mateřská škola byla obnovena v obci v roce 1953.

První volby podle nového zákona byly provedeny dne 16. 5. 1954. Vzešel z nich jedenáctičlenný místní národní výbor, jehož výkonným orgánem byla tříčlenná rada tvořená předsedou Rudolfem Hankem, tajemníkem Františkem Jelínkem a Janou Němčanskou.

V roce 1955 bylo zřízeno stálé kino v malém sále Kulturního domu.

V obci se v té době rostly tři prastaré lípy, které byly označeny za kulturní památku. Byla to lípa u č.p. 16, dále před Kulturním domem a nejstaršíz nich před budovou staré školy č.p. 68. Tato nejstarší lípa podlehla v roce 1957 vichřici a musela být pokácena.

Po volbách, které se uskutečnily dne 19. května 1957, převzal správu obce nový jedenáctičlenný místní národní výbor, jehož práci řídila pětičlenná rada v čele se staronovým předsedou Rudolfem Hankem a tajemníkem Františkem Jelínkem. V únoru 1958 bylo zrušeno Jednotné zemědělské družstvo v Pohořanech a jeho veškerý  inventář převzal státní statek v Olomouci, který od té doby obhospodařoval většinu zemědělské půdy v katastru obce.

V roce 1959 byl vybudován nový kinosál ve velkém sále Kulturního domu, proběhla oprava břehů dolního rybníka a byla zřízena horní zastávka pro autobusovou dopravu.

V roce 1962 proběhla v obci epidemie úplavice.

V následujícím roce bylo zrušeno pohostinství v č.p. 66 (bývalý hostinec Josefa Christa) pro nevyhovující stavební a hygienické podmínky. Hospoda byla přesunuta do pravé části přízemí Kulturního domu, kde je dodnes.

Po volbách v r. 1964 bylo plénum MNV rozšířeno na 15 poslanců. Do čela pětičlenné rady byl zvolen nový předseda Josef Procházka, místopředseda Vítězslav Půda a tajemník Josef Vysloužil.

Byla rozšířena vodní nádrž na dolním konci.

V roce 1969 byli odvoláni z pléna MNV v Pohořanech tři poslanci "pro neplnění svých povinností, nezájem a nesouhlas s politikou strany a vlády" a nahrazeni "spolehlivými soudruhy".

V roce 1972 došlo k zahájení budování kanalizace a provedeny sondy k zahájení výstavby vodovodu.

Důležitou územně správní událostí se stalo usnesení plenárního zasedání ONV v Olomouci, které s platností od 1.5.1974 rozhodlo o zrušení MNV v Pohořanech a obec se tak stala součástí obce Dolany, pod jejíž správu spadá dodnes.


vývoj počtu obývaných domů a obyvatel:

  • 1772                    295
  • 1793   58 domů  400 obyvatel
  • 1812                     459
  • 1839   66             467
  • 1900   74             516
  • 1911                      524
  • 1921   80              538
  • 1930   99             602
  • 1939                     668
  • 1950   106            361